Moje cesta do Londýna

B • A • L • A • N • C • E
Říjen 25, 2018
Co je to vlastně strach?
Říjen 25, 2018
Zobrazit vše

Moje cesta do Londýna

Už velmi dlouho přemýšlím o tom, že se vydám někam na vlastní pěst, ale neustále jsem si to odůvodňoval něčím, takže z toho vždy sešlo. Jednoho večera jsem si řekl a dost! Na co neustále čekám? Jeď! Tak jsem si koupil letenku do Londýna a v nadšení jsem šel spát. Ráno se probudím, celé mi to vlastně dojde a říkám si: Co jsem to sakra udělal?

O pár měsíců později..

Je den D a já letím. Samozřejmě, že jsem jel pozdě na letiště, ve finále jsem zjistil, že jsem šel na špatný terminál i gate, takže jsem běžel přes celé letiště, jak debil, protože hlásili, že ten můj budou už právě zavírat.

Střih.. Jsem v Londýně, přijedu vlakem do centra a stojím, jak opařenej v nástupní hale a uvědomuju si,kde to vlastně jsem 🙂 Měl jsem šílenej hlad a chuť na kafe. Takže jako správnej “Anglán” jsem si taky musel nést svůj kelímek s kávou. To jsem, ale netušil, že mi místo kafe nalejou do kelímku tekutou lávu. Samozřejmě jsem si opařil jazyk tak, že do konce dne jsem necejtil chuť žádnýho jídla.
K jídlu jsem si dal snídaňové burito s vajíčky, šunkou, salsou, apod. Usednu tedy na lavičku v hale, celej natěšenej a když se poprvé zakousnu, ohodim si celou bundu, kalhoty, lavičku a celej batoh. No prostě ideální ráno..

Moje první cesta vedle právě sem k Tower Bridge, kde jsem jak blbec koukal na most asi půl hodiny. Ten pocit, že jsem to jakoby dokázal, nepodělal jsem se a odletěl, byl vážně super.

Pak zastavím staršího pána a zkušeně říkám: Would you make me photo, please?

(Kéž by mě viděla paní angličtinářka, ta by měla radost, protože jsem neznal jinou známku z AJ než za 5)

Tak šel a začne mě fotit. Ale fotí úplně něco jinýho a most tam vůbec nebyl. Samozřejmě, že už jsem nevěděl jak mu to mám sakra vysvětlit, tak jsem na něj zahulákal: Stoupni si víc doprava! 😀 a pochopil.

Kdybych měl rozebírat všechno, tak je to ještě na dlouho.
Pochopil jsem, že když někam jedete sami, staví vás to do situací do kterých by jste se nikdy nedostali, než když by jste jeli s někým. Je to takový zvláštní druh volnosti, kdy prostě jen JSTE! Sednul jsem si na první autobus, který jsem zahlédnul, a prostě jsem se projížděl Londýnem, aniž bych věděl kam jedu.

Říkám si: Já, Martin Toman z Konojed, teď právě stojiím na Trafalgar Square.. To je scifi 😀

Nepotřebuješ hodně peněz, nepotřebuješ umět řeč, nepotřebuješ sebou parťáka. Stačí chtít jet! Vše ostatní se prostě nějak stane! To když stojíš na letišti a říkáš si: Co to sakra dělám? Tluče ti srdce, jak o závod.. To je ten důvod, proč žít! Vystoupit ze své komfortní zóny, protože nikdo z nás nevíme, kolik nám ještě zbývá času.

Comments are closed.